OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Brutal Assault není jen o hudbě, chlastu a válení se v kelímcích. Je to také složitá práce při přípravách a následném zajištění plynulého chodu celého festivalu ze strany pořadatelů. Kromě reportu z vystoupení jednotlivých kapel si bereme pod náš drobnohled také právě tuto stránku věci. Organizační skupina spadající pod „Shindy prod.“ je za ta léta již sehraným týmem, a tak se není čemu divit (to můžu říct již dopředu), že vše proběhlo bez nějakých větších problémů, či zádrhelů.
Pravidelný návštěvník festivalu si letos jistě všiml jedné drobné změny – festival se konal v jiném areálu než poslední roky, a to ve Svojšicích u Přelouče. Svojšice sami o sobě jsou klasická prdel, ale musí se jim nechat, že onen prostor vymezený pro koncerty je na podobné akce ideální. Člověk ani nemusí projíždět vesnicí, aby se dostal do stanového městečka. To je umístěno na spodním okraji obce a zajíždí se tam odbočkou přímo z hlavní. Louka, určená pro stany, se rozkládá na velkém pozemku, který je lemován příjemně zurčícím potůčkem, vytékajícím z blízkého temného lesa. Bohužel někteří jedinci z řad metalistů zřejmě nemají to pravé ekologické cítění, proto jsme mohli ve vodě vidět i nějaké ty kelímky, papírky, láhve, nebo dokonce samotné vyznavače kovové hudby. Jelikož jsem na festival dojížděl, nemohu dostatečně erudovaně posoudit, jak se ve Svojšicích spalo. Dle vyjádření kolegů bylo nocování OK a kromě nějakých „borovičkových eskapád“ jistých individuí ze Slovenska a následného vyřvávání celonočního: „Hobluj!“, se v noci nevyskytl žádný rušivý element.
Po vchodu do areálu nás čekají všelijaké stánky s CD, tričky, různými metalovými rekvizitami a s tím nejdůležitějším – občerstvením. Měl sem možnost ochutnat vegetariánskou bagetu (složení čočková pomazánka, rajče, okurka, salát) a nebýt následných nočních halucinací (to muselo být určitě po ní!), byl bych si jich býval koupil víc i do zásoby – byly vynikající. Kromě klasického párku v rohlíku (na něm se nedá nic zkazit) sem neochutnal už nic. Pití sem měl vlastní a smažákům s hranolkama ze stánku se radši vyhýbám velkým obloukem. Docela dobrým nápadem bylo zavedení potravinových lístků v hodnotě 11,- Kč. Podobný systém byl už minule, ale pouze na nákup piva. Letos to bylo na všechny typy občerstvení a kromě minimalizování front, způsobených prodlevami při placení, se musí organizátorům připočíst ke cti také zvýšení hygienické úrovně. Přeci jen – je lepší si nakoupit do zásoby potravinové lístky, kterých se pak jednoduše zbavíte, než si koupit párek a nechat si vrátit od prodavačky pětikorunu, kterou předtím přijala z počůrané a nemyté pracky metalistovy. To myslím naprosto vážně – žloutenka je jedna z nejzákeřnějších nemocí.
S papáním a bumbáním souvisí samozřejmě čůrání, „e-ání“ a nějaká ta hygiena. Přímo ve stanovém městečku byly klasické Toi-Toie a koryta k umývání (nebo se mi to jen zdálo? teď nevím…). Kadibudky na fesťácích, to je moje noční můra, takže se zdržím komentářů. V areálu samotném se nalézaly takové zvláštní čtyřstranné čůrací stojánky (to si děláš srandu, že neznáš "rakety", copak jsi ani neslyšel hit Juliana Záhorovského "Nastartuj raketu", což je vlastně složená reklamní píseň na tohle mobilní zařízení? pozn. Darkmoor), do kterých mohl každý metalista mužského pohlaví, přímo před zraky kolemjdoucích, vykonat svou potřebu. Také sem neměl to štěstí vyzkoušet (rád si chodím ulevovat do lesa), ale dle vyjádření některých kolegů už pak kapacita nestačila a „zlatý déšť“ začal vytékat ven… V zadní části mohl člověk vykonat akutní potřebu v temných buňkách označených jako WC. Tam sem jen tak letmo nahlédl a upaloval pryč – přišlo mi to jako brána do nějaké temné, strašidelné dimenze. Brrr…
Pro koncertování samotné jsou ve Svojšicích přímo ideální podmínky. Pódium s temným lesem za zády, velký plac pro „hroziče“ a spousta laviček dole i nahoře pro ty, kteří pociťují příznaky vyčerpání, ať už z piva, nebo z postávání. Mně osobně nejvíc vyhovovaly lavičky na kopci, kde mohl člověk z ptačí perspektivy pozorovat dění na pódiu i před ním a hlavně mu nehrozilo prasknutí ušních bubínků.
Velká škoda, že letos nevyšlo moc počasí a nemohl jsem se s vámi podělit o zážitky z koupání. Dá-li Alena Zárybnická, snad budu mít příležitost za rok. Pevně věřím, že se všichni společně vykoupeme v nějakém parádním lomu v okolí Přelouče…
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.